Hurá, ženská za volantem!

19. listopadu 2015 | I společnost ARRIVA TEPLICE se potýká s celorepublikovým problémem, a sice nedostatkem řidičů. Při řešení situace vsadila na něžné pohlaví a rozhodla se do řidičských kabin přilákat více žen. O tom, jak se tato strategie osvědčila, nám povyprávěly řidičky z povolání. Oslovili jsme hned čtyři, zkušenější Helenu a Marcelu i nováčky Michaelu a Helču.

I společnost ARRIVA TEPLICE se potýká s celorepublikovým problémem, a sice nedostatkem řidičů. Při řešení situace vsadila na něžné pohlaví a rozhodla se do řidičských kabin přilákat více žen. O tom, jak se tato strategie osvědčila, nám povyprávěly řidičky z povolání. Oslovili jsme hned čtyři, zkušenější Helenu a Marcelu i nováčky Michaelu a Helču.

„V Ústeckém kraji je málo pracovních příležitostí a já věděla, že ARRIVA shání nové řidiče, tak jsem si na vlastní náklady udělala autoškolu a přihlásila se. Ráda řídím, nebojím se a byla jsem přesvědčená, že mě tahle práce bude bavit. Dřív jsem občas řídila dodávku a moc se mi to líbilo,“ vysvětluje spokojeně Helena, co ji před rokem motivovalo stát se řidičkou. Její jmenovkyně Helča, jedna z nejčerstvějších řidiček teplické Arrivy, se také potýkala s nedostatkem pracovních příležitostí: „Byla jsem rok bez práce a potřebovala jsem nějakou jistotu a stabilitu – tady jsem ji našla.“

Svého rozhodnutí v žádném případě nelitují, i když začátky byly trošku zvláštní: „Začínala jsem v době, kdy nás řidiček bylo málo, takže cestující vypadali hodně překvapeně, když za volantem autobusu spatřili ženu. Byli zvyklí, že ženy řídí spíše trolejbus,“ svěřila nám Helena své dojmy.  Totéž potvrzuje i Michaela, která začala pracovat jako řidička teprve letos v létě: „Diví se, ptají se, proč jsem si tuto profesi zvolila. Odpovídám, že to byla má volba, že jsem tuhle práci chtěla dělat. Jsou překvapení, ale mile, a jsou na mě příjemní.“ Obě řidičky se ale shodují, že i přes počáteční nervozitu to nakonec bylo spíš příjemné: „Ženská reakce většinou zní: Hurá, vidíme ženskou za volantem. Ale i muži reagují obdobně: To je pěkné, poveze nás paní řidička. Takže je to milé a fajn,“ usmívá se Helča. Helena nakonec jako třešinku na dortu chválí přátelský kolektiv: „Kolegyně a kolegové mě přijali mezi sebe, podrželi mě a hlavně mi nikdo neházel klacky pod nohy.“

Teplicemi se začátkem letošního roku prohánělo jen pět statečných. Volanty zdejších trolejbusů i autobusů sice vzaly řidičky do svých rukou už v šedesátých letech, ale tenkrát je k tomu přivedlo zrušení služby průvodčích zastávané v drtivé většině případů ženami. Bývalé zaměstnankyně dopravních podniků tedy nacházely nové uplatnění ve spřízněném oboru. Dnes by si tuto profesi možná vybraly i bez předchozí zkušenosti s dopravou. „K nám ženám jsou lidé vstřícnější,“ dodává navíc Marcela, která už si odřídila 8 let. Ovládá všechny typy trolejbusů a autobusů tak dobře, že se dokonce stala školitelkou a učí nováčky tajům jízdy s trolejbusem. „Jako nevýhodu pro ženy ale vidím, že muži řídící osobní auta si na ženu řidičku někdy víc dovolí,“ přiznává.

Povolání řidiče autobusu a trolejbusu už přitom dávno není jen doménou mužů jako v době, kdy ovládání těžkých vozidel vyžadovalo větší fyzickou sílu. Nové moderní autobusy a trolejbusy se řídí podobně lehce jako třeba tahače kamionů. (Pokud nemáte zkušenosti s kamiony, nevadí, zkrátka nám věřte, že to jde bez námahy i křehkým pažím.)  Ačkoli samotné řízení je dnes snazší, psychická zátěž řidičů se naopak zvyšuje. Jak ji kdo zvládne, už vůbec nezáleží na tělesné síle, ale na osobnosti – další důvod, proč by ženy měly chlapům s dopravou pomoct. Řidičky jsou většinou asertivnější, nemají sklon k chlapáckému závodění, mnohdy dokážou lépe vycházet s cestujícími a předcházet případným konfliktům. „Cestující vnímají ženu za volantem mile, nestěžují si, usmějí se, pozdraví. Mám méně konfliktních situací než mí mužští kolegové, i když se samozřejmě najdou i konfliktní typy s jadrnějším vyjadřováním…“ potvrzuje Marcela. Dámy mívají také silnější smysl pro pořádek a řád, takže dodržování dopravních předpisů, jízdních řádů a tarifních pravidel necítí jako osobní omezení.

Nutno dodat, že i pánové si ženskou posilu chválí. Zeptali jsme se na ně Martina, řidiče autobusu, a vyjádřil se velmi uznale: „Tři nové kolegyně jsem zaučoval. Možná jsem jim připadal přísný, ale snažil jsem se je co nejlépe připravit na situaci, kdy už si budou muset poradit samy. S jednou z nich jsem později jel jako cestující a myslím, že na jejím řidičském stylu nebylo vůbec poznat, že je začátečnice.“

Během velké náborové kampaně k zajištění nových řidiček a řidičů se ženy na celkovém počtu přihlášených adeptů podílely 40 %. Do přípravy na získání řidičského oprávnění k řízení autobusu se jich zapojilo celkem 21 a pouhé 4 ukončily své působení ještě před nástupem do pracovního poměru. Dnes už jich na silnicích v Teplicích a okolí potkáváme 12, z toho 3 si stihly rozšířit řidičské oprávnění i o průkaz způsobilosti k řízení trolejbusu. Marcela nábor nových řidiček jedině schvaluje. „Jsem ráda, že to tak je, vždyť už máme 21. století. Nepatříme jenom s vařečkou do kuchyně. Budu spokojená, pokud tento trend bude pokračovat,“ těší se na jejich zaučování.

Předchozí zkušenosti s profesí totiž nejsou vůbec podmínkou a některé řidičky se musí naučit vše od začátku. „Dřív jsem pracovala v kanceláři, takže tohle je moje první profesionální řidičské působení,“ vypráví Michaela. Helča sice jezdila autem denně 25 let, ale nikdy ne profesionálně. Posledních pár měsíců však strávila s pořádným vozidlem a opravdu si ho užívá: „Ano, autobus je hodně velký, ale zase je z něj výborný výhled. Mám dobrý pocit z toho, že jeho řízení dokážu zvládnout.“

To ale neznamená, že by pro řidičky byla práce jen zábavou. Je to velká zodpovědnost: „Člověk musí být opatrný. Je to něco úplně jiného, ale dá se to zvládnout, i když jsme přešly z osobáků rovnou na autobusy,“ ujišťuje Michaela. Helča svůj postoj shrnula pěkně žensky, skoro mateřsky: „V první řadě mám odpovědnost sama za sebe, nechci, aby se něco stalo. Když tedy ochráním sama sebe, budou v bezpečí i cestující. I s osobním autem jsem vždy jezdila opatrně a v pohodovém tempu, o to se snažím i s autobusem, aby se cestující cítili spokojeně. Pak jsem spokojená i já a práce se mi líbí.“

Do konce roku by mělo za volanty usednout dalších 5 žen, které si zatím osvojují zkušenosti pod dohledem učitele autoškoly. Pevně věříme v jejich úspěch. Společnosti ARRIVA TEPLICE by přinesl 13% podíl žen v řadách řidičů. Doufáme tedy, že budou se svou profesí spokojené a že i cestující ocení snahu o zajištění bezpečné a bezproblémové dopravy. Ta je pro společnost ARRIVA TEPLICE hlavním důvodem k usilování o další ženy za volantem.