Nový život celnic

1. Praha – tady se plavilo dřevo

 

Ačkoliv někdejší celnice v Praze na Výtoni stojí v těsné blízkosti centra a je snadno dopravně dostupná, davy návštěvníků tu nečekejte. Nevelká budova, zasazená mírně pod úroveň dnešního terénu, zvenku působí spíše jako malý zahradní letohrádek než jako místo, kde se kdysi vybíraly celní poplatky. Vejdete-li však dovnitř, rychle na vás dýchne kouzlo starých časů.

Clo se na Výtoni vybíralo již od počátku 16. století. Platilo se za dřevo, tehdy nejdůležitější stavební materiál, které se plavilo po Vltavě. Původně se jako poplatek plavcům odebírala, tedy „vytínala“, část dopravovaného dřeva, proto se lokalita jmenuje Na Výtoni. Později se však přešlo na běžný výběr peněz. Ty šly do pokladny Nového Města pražského, což dodnes připomíná štukový novoměstský znak nad vchodem.

Budova bývalé celnice na Výtoni je jedním z posledních pozůstatků někdejší rybářské osady Podskalí. Jde o pěkně dochovanou renesanční budovu se srubovým patrem, vystavěnou v 16. století. Expozice v interiéru stavby dnes seznamuje návštěvníky s historií Podskalí a původním účelem. Je tu k vidění dobová fotodokumentace týkající se proměn říční dopravy v okolí Prahy včetně tradiční voroplavby, která definitivně zanikla v 50. letech 20. století kvůli výstavbě vltavských přehrad. Na simulátoru si zde také můžete vyzkoušet plavbu legendárními Svatojánskými proudy (dnes pod hladinou Štěchovické přehrady), nebezpečným úsekem Vltavy, který voraři museli při plavení vorů do Prahy překonávat.

2. Rozvadov – zde končil svět

 

Malá obec v západočeském pohraničí bývala v době komunistického režimu nejzazším bodem, kam se běžný smrtelník ještě dostal. Všechno za Rozvadovem – tedy za ploty s ostnatým drátem tvořícími nechvalně proslulou železnou oponu – už bylo nepřístupný a režimem opovrhovaný Západ.

Připomínky těchto časů si lze osvěžit v budově bývalé celnice za obcí Rozvadov, v těsné blízkosti česko-německé hranice. Dnes je tam umístěno Muzeum železné opony, které na stovkách exponátů, tisícovce dobových fotografií a řadě kopií důležitých historických dokumentů sleduje vývoj země od konce první světové války.

Součástí muzea je dokumentační středisko, kino s dobovými filmy a dokumenty a meditační místnost. Mezi atrakce se řadí i funkční dobová vojenská vysílačka či osobní telefony bývalého československého prezidenta Gustáva Husáka. Jeden byl určen pro vnitřní komunikaci a druhý pro přímé spojení do Kremlu. Vystavena je také originální uniforma a pendrek policisty zasahujícího 17. listopadu v Praze na Národní třídě, dále ukázky spojovací, komunikační a odposlouchávací techniky či kusy hraničního drátu.

3. Travná – za desatero horami

 

Osada Travná (dříve Krautenwalde) leží v zapomenutém kraji Javornického výběžku na severu české části Slezska, pod hřebenem Rychlebských hor. Díky nízkému přechodu přes Landecké sedlo tudy od nepaměti vedla přeshraniční cesta a později i silnice – původně do Německa a od roku 1945, v důsledku posunu hranic, do Polska.

Bývalá celnice a stanice finanční stráže se na české straně nacházela několik set metrů pod vrcholem stoupání. Přes hranici se dá snadno projet či přejít i dnes, avšak díky existenci schengenského prostoru tady už dávno žádné kontroly neprobíhají.

Objekt prošel rozsáhlou rekonstrukcí a nyní slouží jako penzion s restaurací. Ta se specializuje na zvěřinu, čemuž odpovídá i výzdoba interiéru. Penzion Celnice ocení ti, kteří hledají klid v panenské přírodě – ani v nejvyšší turistické sezoně se tu nikdo nemusí obávat davů návštěvníků.

Od bývalé celnice se dá snadno vyrazit pěšky či na horském kole na výlety po hřebeni Rychlebských hor, případně do sedm kilometrů vzdáleného lázeňského střediska Lądek-Zdrój v Polsku.

4. Horní Albeřice – hráz proti podloudníkům

 

Také Horní Albeřice (Ober Alberndorf), osada v nejvýchodnější části Krkonoš v těsné blízkosti dnešní česko-polské hranice, měly svoji celnici. Traduje se, že stanici finanční stráže tu nechal zřídit císař Josef II. poté, co do oblasti v roce 1779 osobně zavítal a od místních obyvatel se dozvěděl, že se tu přes hranici hojně pašuje zboží. Objekt sloužil svému účelu až do roku 1949.

Dnes se v rekonstruované budově nachází penzion Stará celnice. Jeho majitelé jsou interiéroví designéři, kteří sbírali zkušenosti po světě od Kanady po Nový Zéland a své vize nakonec přenesli i do bývalé albeřické celnice. Jejich motto, že styl, estetická úroveň a promyšlenost míst, ve kterých člověk žije, ovlivňují pohodlí a celkovou spokojenost, se odráží ve vybavení objektu. Důraz kladou i na co největší udržitelnost hotelového provozu.

Na oběd či večeři se v albeřické Staré celnici mohou zastavit i ti, kdo oblastí jen procházejí či projíždějí na kole. Horní Albeřice jsou dobrým výchozím místem pro výlety do stále ještě nedoceněného masivu Rýchor, který sice patří do oblasti Krkonoš, ale na rozdíl od okolí hlavních krkonošských center stále nabízí klid a nezkazenou přírodu.

5. Valtice aneb posunutá hranice

 

Budova někdejší celnice u jihomoravského vinařského města Valtice v sobě nese historický paradox. Hranice mezi Moravou a Dolním Rakouskem se zde totiž na základě saintgermainské smlouvy v roce 1920 posunula jižním směrem a nově vzniklé Československo tak na Rakousku získalo Valtice i s několika okolními osadami.

Celnice se tedy musely přiblížit k nově vzniklé hranici, konkrétně do blízkosti dnešního přechodového bodu Valtice/Schrattenberg. Po nástupu komunismu v roce 1948 i zde byla instalována železná opona.

Poměry na této dříve neprodyšně uzavřené hranici dnes představuje v prostoru někdejší celnice Muzeum železné opony. Expozice je věnována ostraze státních hranic od vzniku Československé republiky až po současnost, avšak s důrazem na období 1951–1989, kdy v lokalitě vykonávala službu 18. rota Pohraniční stráže Valtice.

Návštěvníci tu uvidí vývoj uniforem pohraničníků od roku 1945 po rok 1989, dále pak vysílačky, zbraně a další vybavení. Je tu také instalována část hraničního oplocení z ostnatého drátu, ve kterém po určitou dobu bývalo vysoké napětí. Jedna z částí expozice je věnována obětem železné opony. Jde nejen o civilisty, kteří byli zabiti při pokusu o překonání hranice do Rakouska, ale i o některé členy pohraniční stráže, kteří se nedopatřením přiblížili k elektrickému plotu a přišli o život.