Zapomenuté stanice metra

Kdo z kluků jako malý nelezl nějakou jeskyní, bunkrem nebo v dětských očích nebezpečným tunelem? I autor tohoto textu se musí přiznat, že s partou smíchovských kamarádů někdy v sedmé třídě pobíhal v tunelech budovaného metra B v okolí dnešní stanice Lužiny. Ale tajemné podzemí metra nabízí mnohem víc než jen prostor pro klukovské výpravy na zakázané území.

City Hall v New Yorku. Klenot mezi stanicemi duchů

 

Nejkrásnější a také vůbec první opuštěná stanice metra, kterou jsem na vlastní oči viděl, je na newyorském Manhattanu. Dostal jsem na ni tip od jednoho místního učitele, když jsem v New Yorku studoval. Na její nástupiště se běžně nesmí, takže i ta moje prohlídka byla mírný adrenalin. Stanice City Hall leží na jihu Manhattanu pod City Hall Parkem, v bezprostřední blízkosti městské radnice a na dohled od Brooklynského mostu. Otevřeli ji 27. října 1904 jako jižní konečnou první trasy newyorského metra. A je to doslova architektonický skvost. Když přivítala první cestující, žasli nad elegantními lustry, prosklenými střešními světlíky a klenbami, díky nimž vypadá jako podzemní katedrála. Stanici navrhli architekti George Heins a Christopher LaFarge, její slavné klenuté dlaždicové stropy vytvořil mistr této techniky Rafael Guastavino. Dnes je City Hall památkově chráněná a na její nástupiště se veřejnost dostane jen při vybraných komentovaných prohlídkách New York Transit Musea.

Jestli znáte druhý hraný film o želvích ninjích z roku 1991, Teenage Mutant Ninja Turtles II: The Secret of the Ooze, pak vám může být zdejší architektura povědomá. Opuštěná stanice, která ve filmu slouží jako nový úkryt želvích hrdinů a mistra Třísky, byla vytvořena podle skutečné City Hall. Stanice hraje důležitou roli také ve finále filmu Fantastická zvířata a kde je najít z roku 2016. Produkční výtvarník Stuart Craig nedostal povolení ani k fotografování skutečného nástupiště, a tak filmaři vytvořili v britských studiích vlastní kulisu podle dostupných fotografií.

City Hall sloužila cestujícím až do 31. prosince 1945. K jejímu uzavření vedla především kombinace dvou problémů. Nástupiště leží ve velmi ostrém oblouku a při prodlužování ostatních stanic pro delší soupravy by se zde platforma upravovala jen velmi obtížně. Navíc byla v těsné blízkosti od samého začátku mnohem vytíženější stanice Brooklyn Bridge. City Hall však úplně mrtvá není. Kolej dál slouží jako obratiště linky 6, která končí ve stanici Brooklyn Bridge–City Hall a přes starou stanici se vrací na trať směrem na sever. Když zůstanete ve vlaku, který pokračuje obratištěm, můžete si City Hall alespoň krátce prohlédnout z okna. Přímo na nástupiště se dá dostat při vybraných exkurzích New York Transit Museum.

Muzeum newyorského metra v Brooklynu

 

Když už budete v New Yorku, určitě stojí za to navštívit i zdejší muzeum metra. Sídlí totiž v další nepoužívané stanici Court Street v Brooklynu. Otevřeli ji 9. dubna 1936 a jezdil sem kyvadlový HH Shuttle, který mířil jen tři bloky do sousední přestupní stanice Hoyt–Schermerhorn. Cestujících bylo málo, a tak stanici v roce 1946 zase zavřeli. V roce 1976 tu 4. července otevřeli výstavu o historii newyorské dopravy. Původně měla být jen dočasná, ale setkala se s takovým úspěchem, že ji organizátoři opakovaně prodlužovali a postupně se z ní stalo stálé New York Transit Museum.

Dodnes si stanice zachovala původní podobu. Na jejích dvou kolejích muzeum vystavuje obměňovaný výběr zhruba dvaceti historických vozů metra a nadzemní dráhy, některých starších než sto let. Do vozů můžete vstoupit a posadit se v nich. Court Street navíc sloužila jako filmová lokace už před vznikem muzea a natáčí se tu dodnes. Návštěvníci tak při procházení podél historických vlaků stojí na místech, která se objevila v řadě filmů a televizních pořadů.

Pařížské stanice duchů

 

Kdybychom hledali město s mimořádně vysokým počtem nevyužívaných stanic metra, Paříž by se na takovém žebříčku umístila hodně vysoko. Některé stanice zavřela, jiné postavila, ale nikdy neotevřela a další zůstaly jen rozestavěné. Třeba Saint-Martin na linkách 8 a 9 byla uzavřena 2. září 1939 při mobilizaci na začátku války. Později byla na krátkou dobu znovu zpřístupněna, ale kvůli těsné blízkosti stanice Strasbourg–Saint-Denis nakonec zůstala mimo provoz. Část jejích prostor později sloužila sociálním účelům pro lidi bez domova. Zajímavá je také Porte des Lilas. Vedle běžně provozované stanice se ukrývá samostatná nepoužívaná část, známá jako Porte des Lilas–Cinéma, která je dnes vyhrazena filmovým a fotografickým štábům. Natáčely se tu například Amélie z Montmartru nebo akční film Ronin.

V Paříži existují dokonce i stanice, kam se z povrchu nedá běžně dostat. Třeba Haxo byla vybudována v rámci nikdy plně nezprovozněného propojení tratí a cestujícím se vůbec neotevřela. Nemá běžný veřejný vstup z ulice a dodnes zůstává jednou z pařížských stanic duchů. Další stanice Porte Molitor vznikla v roce 1923 na spojovací koleji mezi dnešními linkami 9 a 10. Měla umožnit přímou obsluhu stadionů v oblasti Porte de Saint-Cloud, projekt složitého provozního propojení linek však nakonec padl. Vstupy do stanice se nikdy nevybudovaly a její koleje dnes slouží k odstavování souprav linek 9 a 10.

Londýnský bunkr Winstona Churchilla

 

Většina metropolí vnímala metro během války i jako možný kryt pro tisíce obyvatel. Londýnská stanice Down Street se za 2. světové války proměnila v chráněné podzemní velitelství Railway Executive Committee, který koordinoval britskou železniční dopravu. V rané fázi války ji jako bezpečné pracoviště a úkryt využíval také premiér Winston Churchill a konalo se tu i jednání válečného kabinetu. Další londýnská stanice Aldwych vznikla roku 1907, ale kvůli malému počtu cestujících nebyla nikdy využívána naplno. Za 2. světové války sloužila jako protiletecký kryt a také k bezpečnému uložení části muzejních sbírek. Definitivně se veřejnosti uzavřela v roce 1994, London Transport Museum tu však pořádá komentované prohlídky. A rádi sem míří i filmaři: v Aldwychi se natáčely například snímky V jako Vendeta, Pokání, Kód Enigmy nebo Nejtemnější hodina a také televizní Sherlock.

Kanadský rekord, americký extrém

 

Velmi zajímavou opuštěnou stanici najdeme i v kanadském Torontu. Pod fungující stanicí Bay je ještě jedna – Lower Bay. Je plně dokončená a vybavená, ale v běžném provozu fungovala v roce 1966 jen půl roku. Tehdejší zkušební propojení linek bylo pro cestující matoucí a zároveň komplikovalo provoz, takže se od něj dopravní podnik rychle vrátil k odděleným linkám. Dnes je Lower Bay oblíbenou filmovou kulisou; natáčely se tu například filmy Sebevražedný oddíl nebo Total Recall. Toronto Transit Commission stanici dál využívá také pro výcvik zaměstnanců, přesuny pracovních vozidel a testování různých provozních a technických řešení.

Americký extrém najdeme v Cincinnati v Ohiu. Pod městem zůstala část nikdy nedokončeného rychlodrážního systému, na kterém se začalo pracovat v roce 1920. Vzniklo něco přes dva kilometry podzemních tunelů, několik nedokončených stanic a další rozpracované úseky na povrchu. Projekt doplatil hlavně na prudký růst stavebních nákladů a vyčerpání peněz. Koleje, elektrické vybavení ani řada důležitých částí trasy nikdy nevznikly, takže tudy neprojel jediný vlak s cestujícími. Dochované tunely a podzemní stanice město dodnes udržuje, mimo jiné proto, že nad nimi vede Central Parkway a jsou v nich umístěny inženýrské sítě.

Příští stanice Klárov

 

Jestli aspoň trochu znáte pražské metro, tušíte, že takovou stanici na plánku podzemky našeho hlavního města nenajdete. Přesto existuje, jen sem žádné vlaky nikdy nezačaly jezdit. Přímo proti Strakově akademii, kde sídlí vláda, je vysoká zeď a v ní plechová vrata. Za nimi se nachází mimořádný pozůstatek prvních poválečných plánů pražského metra – stanice s pracovním názvem Klárov, později známá jako objekt K 111. Stavěla se v přísném utajení a následně sloužila také potřebám civilní obrany. „Ještě v roce 2010 jsme vůbec netušili, že tento projekt existoval,“ uvedl pro Novinky.cz Pavel Fojtík z archivu pražského dopravního podniku.

Dokumenty k tehdejšímu projektu byly odtajněny až v roce 2012. V roce 1953 Praha připravila koncepci hluboko založeného metra, která vznikala i pod vlivem napjaté mezinárodní situace a požadavků civilní obrany. Jedna z navrhovaných stanic, pracovně nazývaná Klárov, byla v letech 1953 až 1957 skutečně postavena. Šlo o jednolodní stanici sovětského typu s částmi navazujících traťových tunelů, eskalátorovým tunelem, větracími šachtami a přístupovými štolami; při její stavbě se ověřovaly projekční i stavební postupy. Celá tehdejší síť metra však nevznikla. Klárov později sloužil jako kryt civilní obrany a dnes je zapojen do ochranného systému pražského metra jako technologické zázemí.

A tak když budete cestovat po Evropě nebo po světě, podívejte se, jestli tamější systém metra nenabízí nějakou opuštěnou stanici. Do řady z nich se pořádají exkurze a je to neopakovatelný zážitek.